TA ČR

Program ÉTA

Udržitelný rozvoj kulturní krajiny a ochrana historických památek v zalesněném prostředí

Cíle projektu

Projekt je zaměřen na vývoj komplexních technologií (mapy, metodiky, poradenské a informační centrum) pro udržitelný rozvoj historické a kulturní krajiny, která v dnešní době prodělává rozsáhlé a nevratné změny. S jejich pomocí bude možné skloubit potřeby moderní společnosti s ochranou archeologického dědictví, k němuž se evropské státy zavazují mezinárodními smlouvami (Maltská konvence).

V současnosti jsou lesní lokality ohroženy stavbou retenčních nádrží, lesní těžbou a jinými zemními pracemi, které nenávratně narušují nejen historicko-archeologický, ale také samotný přírodní potenciál krajiny. Projekt reaguje na dlouhodobou snahu o udržitelný rozvoj moderního krajinného rázu v návaznosti na jeho historickou hodnotu.

Relikty zaniklé těžby v zalesněném prostředí a jejich dokumentace v terénu.

Dokumentace zřejmě středověké těžby železa v nově odlesněné krajině v důsledku kůrovcové kalamity (k.ú. Brtnice). V tomto případě nedošlo k ohrožení antropogenních reliktů.

Cílová skupina a výsledky

Cílovou skupinou tak jsou skrze státní správu a samosprávu vlastníci lesů a stavební firmy, se kterými je nutné spolupracovat při vytváření moderní krajiny, aby se minimalizovaly ztráty informací o historické krajině. Její specifickou archivací s výkladem se stane geodatabáze s přílohou 3D modelů antropogenních reliktů, vytvořená na základě výzkumu terénu zaměřeného na vývoj využívání kulturně historické krajiny na území Jihočeského kraje. Další výsledky jako certifikovaná metodika, odborná kniha, výstava nebo workshopy jsou sestaveny komplexně, tak aby se navzájem propojovali a doplňovali, a tím pomohly zabránit těmto situacím, kdy se postupně a nenávratně ztrácí historická krajina, která patří do národního kulturního dědictví.

Přínos projektu

Přínos tohoto projektu se tak stává nevyčíslitelným z hlediska ochrany památek a jeho dopad bude mít široké pole působnosti, neboť bude metodicky aplikovatelný na celé území ČR. Výzkumný potenciál projektu umožňuje zkoumat změny zacházení s krajinou v minulosti, což může přispět k lepšímu rozhodování při územním plánování nebo ochraně krajiny v současnosti.

Původní plán byl takový, že výstavu a doprovodný workshop doplní ještě krátká informativní příručka pro účastníky workshopu, aby se dalo snadno orientovat v různých aspektech našeho tématu. Příručka samozřejmě bude volně přístupná, ale vzhledem k současné situaci, kdy se celá akce přesunula na online platformu, bylo od vytváření příručky upuštěno. Důvodem je duplicita informací, které jsou na těchto stránkách uvedeny, a zároveň je tu možnost se vždy k různým informacím vracet. To ovšem nijak neomezuje cíl příručky a workshopu, kde mělo dojít k diskuzi na téma udržitelnosti rozvoje a ochrany kulturní krajiny v zalesněném prostředí. Chceme využít obousměrného dialogu mezi archeology a státní správou a samosprávou, popřípadě i zástupci širší veřejnosti, a to za účelem podchycení nedostatků v připravovaných metodikách, knihách či odborných mapách, a při obecném nakládaní s kulturně-historickou krajinou. Tento výsledek (workshop) je důležitý i pro zpětnou vazbu a budoucí výsledky projektu. 2D prezentace je standardním výstupem psané a obrazové formy výstavy s archeologickou tématikou doplněnou navíc o hmotnou náplň archeologických lokalit, kterými jsou artefakty dokumentující běžnou každodennost zaniklého života. 3D modelace antropogenních objektů je v tomto rozsahu a variabilitě morfologických útvarů a původních funkcí novinkou. Propojení terénních zjištění, přímé návštěvy vybraných antropogenních reliktů v terénu (až to situace umožní) a jejich virtuální předvedení by mělo pomoci pochopit zkoumanou problematiku vývoje krizových i pozitivních situací nastalých v krajině po zásahu člověkem a doprovázených přírodními procesy (např. degradace svahů, zaplňování koryt vodotečí svahovinami a vysychání jako důsledek odlesnění, a mnohé jiné jevy navázané na činnost člověka).

V případě dotazů se neváhejte na obrátit na centrum, které je zřízeno v rámci projektu k tomuto účelu:

Centrum udržitelného rozvoje kulturní krajiny a ochrany historických památek v zalesněném prostředí - RokLAB.
Kontakt na tým RokLAB:
rokstejn81@gmail.com
Kontakt na vedoucí výzkumného týmu Mgr. Janu Mazáčkovou, Ph.D.:
jkrejsov@phil.muni.cz

Výstava je pořádána v rámci řešení projektu TA ČR. Aplikačními garanty jsou Ministerstvo životního prostředí ČR a Jihočeský kraj. Spolufinancováno Masarykovou univerzitou.

Co je zalesněná krajina?

Co je to zalesněná krajina?

Lesní prostředí definuje předpis číslo 289/1995 Sb, kde je účelem stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm (289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) § 1).

Z pohledu našich potřeb budeme brát zalesněnou krajinu, tak jak ji chápe většina z nás, a to jako soustavněji, někde více, někde méně zarostlou krajinu stromy. Jelikož sledujeme výskyt pozůstatků lidské činnosti v lesním prostředí, jako jsou třeba hráze či celé vesnice, nemůžeme očekávat, že se budeme pohybovat v prostředí, kde rostou dva stromy. Samozřejmě existují relikty hrází, vesnic a mnoha dalších pozůstatků mimo zalesněnou krajinu, to je ovšem už další problém, který si vyžaduje svoje specifické přístupy, a především metody ochrany. V projektu se zabýváme archeologickými doklady v zalesněné krajině, která má svá specifika. Tyto mohou být jak pozitivní (vyšší možnost zachování krajinného rázu, a s tím i samotných reliktů), tak i negativní (např. některé archeologické metody se dají hůře aplikovat, jako je třeba geofyzikální prospekce).

V současné době se potýkáme s mnoha faktory, které mění ráz zalesněné krajiny. Kůrovcová kalamita na mnoha místech republiky způsobila, že se více méně ocitáme v bezlesí, a to mnohdy i na místech, která byla zalesněna i ve středověku a v pravěku. V okolí naší vědecko-výzkumné stanice se nachází Černý les, který je zmiňován i v urbářích brtnického panství (Obr. 1), kam Panská Lhota patřila. První urbář pochází ze samotného počátku 16. století, kdy panství patřilo rodu Valdštejnů. Nyní je les bohužel z větší části vykácen a to kvůli kůrovci.

(Obr. 1) Detail urbáře brtnického panství před rokem 1538 (MZA, Fond G 10, inv. č. 638). Přepis je potom ve sloupci vpravo.

Petr Matule

dává úroku o svatém Jiří z domu 8 denárů
item z roli 1 groš
z louky ve Štelřářích 5 grošů
item z louky v Černém lese u panské paseky 10 grošů
z haltéře u mlejnský struhy 1 groš
o svatém Václavovi dává úroku z domu 8 denárů
item z roli 10 grošů
z louky ve Štelřářích 5 grošů
item z louky v Černém lese 10 grošů

Adam Řezník

dává úroku o svatém Jiří z domu 8 denárů
item z kopaniny u Černého lesa i z kusu roli až po cestu lhotskou bez desátku 9 grošů

Díky tomu, že máme tento les doložen ve středověkých a raně novověkých písemných pramenech, můžeme předpokládat, že se zde bude vyskytovat menší množství terénních reliktů (výjimku tvoří novověká cihelna).

(Obr. 2) Černé lesy na druhém vojenském mapování.

(Obr. 3) Černé lesy na základní mapě 1:10 000.

(Obr. 4) Černé lesy na leteckém snímkování v roce 2018 - těsně před vykácením více jak poloviny lesa.

Na předchozích mapách je vidět rozdílný stav lesů, tak jak jej zachytili kartografové v 19. (Obr. 2) a 20./21. století (Obr. 3 a 4). A jak jsme si řekli už v předchozím textu, tento smutný vývoj v současnosti naštěstí tolik neohrožuje případné antropogenní relikty v tomto lese, jelikož jeho plocha byla s největší pravděpodobností zalesněna i ve středověku. Vývoj zalesnění se tedy vyplatí zkoumat právě kvůli eliminaci případného výskytu antropogenních terénních reliktů. Následuje příklad takového vývoje na příkladu katastru Jindřichův Hradec.

Porovnání zalesnění v 19. století a v současnosti - příklad okresu Jindřichův Hradec

Rozsah zalesnění na druhém vojenském mapování v tomto okrese je ovšem "ochuzen" o oblast západního Vitorazska, jež historicky patří do Dolních Rakous, a tak ho zeměměřiči v 19. století zařadili administrativně do Rakouska (kam také patřilo), kde tato mapová část po připojení tohoto území v roce 1920 k Československé republice také zůstala do dnešní doby (je ale přístupná z tohoto webu mapire.eu)

Mapa zobrazuje rozdíl ve stavu zalesnění v 19. století (tmavě zelená) a v současnosti (světle zelená). U lesů z druhého vojenského mapování byla snaha zachovat původní rozčlenění v tzv. alejích a různých oborách. Zároveň však kvalita původních map nedovolovala s určitostí rozeznat šrafování terénu od vyznačení lesů, a tak je možné, že některé lesy zde zachyceny nejsou, a některé zde vyobrazené lesy ve skutečnosti lesem asi ani nebyly (jedná se však o minimum případů). Mapy z druhého vojenského mapování jsou pro veřejnost velmi snadno dostupné na stránkách mapy.cz v záložce Z 19. století (viz odkaz).

Budeme počítat se současnou rozlohou, kterou zaujímá okres Jindřichův Hradec, a to jak pro současnost, tak pro 19. století. Námi vymezené území tak má 194 369 ha. Rozloha lesů ve zkoumaných obdobích pak činí:

v 19. století

Rozloha lesů: 50 187 ha

což je cca 26 % vymezeného území

v současnosti

Rozloha lesů: 82 338 ha

což je 42 % vymezeného území

Nárůst oproti 19. století tak činí 64 %. Můžeme tak říct, že před kůrovcovou kalamitou jsme dosáhli největšího zalesnění, a to minimálně od počátku 19. století (mapy druhého vojenského mapování vznikly mezi lety 1816 a 1852).

Rozsah zalesněného území, kde můžeme v současnosti předpokládat zvýšený výskyt případných antropogenních reliktů tak činí přibližně 41 000 ha. Jak jednotlivé antropogenní relikty rozpoznat a určit naleznete v dalších záložkách.

Vektorizace pozorovaných prvků - lesů a vodních ploch - jsou součástí výstupu specializované mapy.

Její zprovoznění je plánováno na červen 2022. Najdete ji zde

Ukázku probíhajících prací si můžete prohlédnout také na této mapě:

TPI (červeně) ukazuje, kde by mohl v terénu být relikt po zaniklé hrázi. Převýšení (šedě) vymezuje zájmové území od vodotečí.

Je nutné brát v potaz, že občas se v tomto modelu jeví stejně hráz a vyvýšená silnice, popřípadě další prvky v krajině. Jedná se o stále probíhající testování modelu, výsledná mapa bude zřejmě poněkud odlišná - především bez těchto "chyb".

Antropogenní relikty v zalesněné krajině

Co je to antropogenní relikt?

Ne každý kopeček, a ne každá prohloubenina v lese je přírodního původu. Někdy je až zarážející, jak málo těchto terénních prvků v lese má původ v přírodních procesech. Antropogenní relikty, přesněji antropogenní terénní relikty (dále označovány i jako ATR), jsou takové pozůstatky viditelné v krajině, jejichž původcem je člověk. Samotný název antropogenní znamená "původem od člověka" (z řeckého ἄνθρωπος - anthropos - člověk a γένος - genos - zrodit, náležet k něčemu). Jedná se tedy o prvky krajinného rázu, jež stvořil svou činností člověk. Obecně lze tedy říct, že sem patří jakýkoliv zásah do krajiny, který zanechal hmatatelnou stopu (ať už viditelnou, či skrytou pod povrchem).

Identifikace a popis antropogenních reliktů

Antropogenní geomorfologie je součástí obecné geomorfologie, využívá její metody, ale zaměřuje se na charakter, morfologii, složení antropogenního reliéfu, jeho genezi a procesy vzniku, vývoje a zániku. Přímé i nepřímé působení člověka formovalo georeliéf, proto také využívá antropomorfologickou analýzu. Tato metoda představuje „mechanismy interakce přírodních a antropogenních geomorfologických pochodů při formování a vývoji antropogenního georeliéfu“ (Demek 1984, 4).

Archeologie při zaměřování zaniklých antropogenních reliktů využívá standardní geodetické postupy a metody popisu, které vycházejí z obecné i antropogenní geomorfologie, které si upravila pro své vlastní potřeby, a proto se v některých popisech antropogenních reliktů odlišuje. Popis antropogenních objektů je povětšinou svázán s jejich funkcí, a tak přímo determinuje morfologii ve vztahu k funkci a vytváří vlastní interpretační model. Archeologie využívá také morfografickou analýzu, která zahrnuje kvalitativní popis reliéfu, stejně jako morfometrickou analýzu, která zahrnuje kvantitativní vyhodnocení zjištěných objektů.

Jak probíhá terénní výzkum, dokumentace a prezentace výsledků?

Na základě terénní analýzy (průchod terénem kulturně historické krajiny, analýza historických mapových podkladů a analýza 3D skenů krajiny) a zkušenosti s archeologickým odkryvem zaniklých vodohospodářských děl bude sestavena metodika pro záměrné vyhledávání reliktů typů hrází a původních míst zaniklých vodohospodářských děl. Metodika bude konzultována s pracovník MŽP pro přehlednost a použitelnost v procesním řízením. Odevzdaná metodika projde certifikačním procesem pro využití ve státní správě nebo samosprávě zaměřené na ochranu životního prostředí, dále územní plánování a možné stavebníky retenčních nádrží.

Předchozí Následující

Pro lepší orientaci ve vědeckých publikacích jsou zde uvedeny některé pojmy, které mohou být použity.

Druhy ATR podle morfologie

Povrchové tvary mají různou formu, rozměry, sklon, orientaci vůči světovým stranám i expozici. První klasifikovanou vlastností je výšková úroveň posuzovaného povrchového reliktu vůči okolnímu stávajícímu terénu. Lze vydefinovat 3 možnosti, kterých nabývá antropogenní relikt

relikt je vyvýšen (elevace, tvar pozitivní)
relikt je snížen (deprese, tvar negativní)
relikt je vyvýšen i snížen (smíšený)

Dalším důležitým poznatkem vztahu antropogenního objektu k reliéfu terénu je umístění antropogenního reliktu

v rovině
ve svahu

Podle rozměrů (výšky, hloubky, plochy, kubatury) lze vydělit mikroformy, mezoformy a makroformy.

Druhy ATR podle funkce

Funkci antropogenních objektů podle antropogenní morfologie lze rozlišit na těžební (montánní), agrární, sídelní (urbánní), dopravní (komunikační), vodohospodářské, vojenské (militární), pohřební (funerální). V třídění je ovlivňujícím faktorem polyfunkčnost objektů a problematika jednoznačného zařazení (Tab. 1). Tento systém nelze však přímo aplikovat na zaniklé antropogenní objekty. Některé prvky (antropogenní relikty) definuje antropogenní morfologie zcela odlišně i podle funkčnosti než archeologie (viz. opevnění). Opevnění je řazeno mezi militární objekty, ačkoliv jeho výskyt u sídelního typu jako hradiště, hrad nebo hrádek je determinující.

ZÁKLADNÍ TYPOLOGIE		PŘÍKLADY TVARŮ
těžební (montánní) tvary	podpovrchové tvary	hlubinný důl, komora, šachta, štola, vrt (průzkumný, těžební, vtláčecí)
	povrchové tvary	povrchový důl, lom, oprám, hliniště, pískovna, pinka, sejp, těžební halda, odkaliště
průmyslové (industriální) tvary	podpovrchové tvary	industriální suterén, podzemní továrna, podzemní průmyslový objekt, podzemní ropný tanker (tankoviště), podzemní zásobník plynu, průmyslové uložiště
	povrchové tvary	industriální halda, industriální plošina, průmyslové odkaliště, těžební plošina
zemědělské (agrární) tvary		agrární halda, agrární plošina, agrární sníženina, agrární terasa, agrární val
sídelní (urbánní) tvary		sídelní plošina, kulturní pahorek, ruinový pahorek, skládka, skalní obydlí, podzemní úkryty
dopravní (komunikační) tvary	podpovrchové	komunikační tunel (silniční, železniční), podzemní garáž, tubus metra, plynovod, ropovod
	povrchové tvary	dopravní plošina, letištní plošina, kosmodrom, komunikační násep, komunikační odkop, komunikační průkop, úvoz, komunikační zářez, těleso dálnice, ekodukt, mostní konstrukce, parkoviště
vodohospodářské tvary		vodní nádrž, hráz vodní nádrže, inundační hráz, polder (přímořský pobřežní, říční), umělé koryto, vodní kanál, plavební kanál, průplav, vodní tunel, přeliv (přepad), zdymadlo, plavební komora, jez, náhon, strouha, propusť, lodní výtah, rybí přechod, vodovodní síť, stoková síť, ČOV, studna, meliorace, umělá zátoka, umělý ostrov, umělý mys a val
vojenské (militární) tvary		antropogenní kráter, militární val, okop, zákop, výhledová mohyla, opevnění, hradní příkop, pevnostní město
pohřební (funerální) tvary		hrobová jáma, megalitický hrob, dolmen, rov, mohyla, hrobka, hřbitov, kostnice, krypta
oslavné tvary		megalitická stavba, oslavná socha, oslavný pahorek, pyramida, církevní podzemí
rekreační a sportovní tvary		koupaliště, skokanský můstek, parkoviště, sjezdová dráha, sportovní areál, golfové hřiště, fotbalové hřiště, dostihová dráha, turistická stezka
ostatní tvary		archeologická vykopávka, kolektor, umělá jeskyně

Tab. 1: Typologie antropogenních objektů podle klasifikace antropogenní geomorfologie (Kirchner - Smolová 2010, 96-266).

Relikty, co vypadají jako antropogenní

ale nejsou!

Jedná se o vývraty stromů, jak je vidět na vedlejším obrázku.

Výskyt antropogenních reliktů v lesním prostředí představuje důsledek historického vývoje kulturní krajiny. Dokládá její mnohovrstevné využívání a změny v sídelní strategii a ekonomice. Dochované nadzemní relikty jako doklady těchto aktivit jsou ohrožovány několika různými faktory, které lze v zásadě vystihnout jako lesní hospodářství, snaha zadržení vody v krajině, záměrná narušení detektorovou činností nebo amatérskými zásahy do situací reliktů antropogenních objektů, dále záměrné narušování nadzemních reliktů pro vznik tzv. černých motokrosových tratí. Zmíněné druhy narušování památek v terénu představují kromě aplikace památkové zákona č. 20/1987 Sb. i využití zákonů z různých oblastí stávající legislativy.

Ukázky z připravovaného katalogu antropogenních terénních reliktů si můžete prohlédnout níže u jednotlivých kategorií. Katalog bude součástí mapy, která je plánována na květen 2022.

Vesnice/vesnická zástavba

Vesnická usedlost

Usedlost: zástavba na jedné vesnické parcele (obytný dům + hospodářské stavby), počítána jako jedna sídelní jednotka vesnice.

OBYTNÝ DŮM: výrazná či nevýrazná terénní plošina doplněná možnými zahloubeninami nebo vyvýšeninami v délce objektu, které souvisí s konstrukcí objektu. Zahloubené části evokují propad do suterénních částí např. komor do síně, vyvýšené části reprezentují např. destrukci otopného zařízení nebo opět komoru, která mohla být vystavěna z kamene ve dvou podlažích (obr. 49, obr. 50). Vývoj středověkého vesnického domu viz. P. Vařeka (2004).

Pfaffenschlag - usedlost 5 by VVS_PanskaLhota on Sketchfab

Zaniklá středověké ves Pfaffenschlag (v současnosti k.ú. Slavonice) se nachází u hranic s Rakouskem v Jihočeském kraji. Jedná se o již vyzkoumanou lokalitu (Vladimír Nekuda 1975: Pfaffenschlag), která se nachází v zalesněném prostředí. Obnažené a dozděné zdiva naznačují, jak mohli jednotlivé domy vypadat, a v tomto videu je pak prezentován vzhled, jaký pravděpodobně měla usedlost č. V, tak jak ji popsal právě Nekuda.

Model vytvořil 3D ateliér ÚAM:

http://atelier3d.phil.muni.cz/

https://archeo-muzeo.phil.muni.cz/spoluprace/vyzkumne-infrastruktury/laborator-dokumentace

Výstup je v rámci výstavy Udržitelný rozvoj kulturní krajiny a ochrana historických památek v zalesněném prostředí, která je výstupem stejnojmenného projektu TA ČR.

Pozůstatky těžby

Montánní neboli těžební areály relikty představují v některých případech poměrně hustě a ve vysoké míře přeměněné území následkem těžby (obr. 64,obr. 65). Montánní antropogenní útvary se snaží evidovat česká geologická služba (http://fotoarchiv.geology.cz/) a památky jsou chráněny horním zákonem jako stará důlní díla (SDD) dle definice v § 35 horního zákona a jsou vedena v registru starých důlních děl ve smyslu § 35 zákona ČNR č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (jinak také horní zákon), doplněné o předpisy jako §1 a § 2 vyhlášky MŽP ČR č. 363/1992 Sb., o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru.

Lom: vytěžený prostor nedaleko sídla jako ves, hrad aj.

Pískovna: vytěžený prostor po těžbě písku

Sejp: halda prorýžovaného materiálu, podél vodních toků, připomíná mohylu (obr. 66)

Kutací objekt: prospektorská rýha nebo jáma

Šachtice/šachta: vkleslina, šikmý nebo kolmý vytěžený prostor s přístupem k hlubinnému ložisku

Haldy: deponie vytěženého materiálu

Obval: vytěžený materiál okolo jámy (šachty) Obval: šachtice a obvalu (vyházené hlušiny

Odval: vytěžený materiál před štolou či podél liniového výkopu nebo povrchové dobývky

Štola: Zpravidla se jedná horizontální nebo ukloněné

Dědičná štola: štola zajišťující odvodnění hlubinného dolu

Propadlina-pinka: propadlina, vkleslina vzniklá propadem vytěžených podpovrchovým prostor, různé rozměry, vzniká samovolně tlakem podloží na vytěžené prostorem nebo je umocněná pojezdem těžké techniky (obr. 67)

Předchozí Následující

Doklady zemědělské činnosti

Plužina představuje ekonomickou základnu vsi a definuje zároveň maximální rozsah pozemků náležející k sídlu. Typy plužin pro zaniklé středověké vsi vzešly ze sociální geografie (viz. Láznička 1946, 29-39). Detekci jejich stop v terénu napomáhá parcelace vesnice, lze rozpoznat mezní pásy nebo i dělení do záhonů (obr. 15-18). Parcely zemědělské půdy ovlivňuje geomorfologie terénu, a to délku a šířku. Mezní pás představuje základní jednotku rozpoznání plužiny. Zaniklá polní parcela je ohraničená mezními pásy, které se uvnitř mohou dále dělit na jednotlivé záhony. Zaniklý Pfaffenschlag měl plužinu téměř obdélníkovou o rozloze 120 ha. Při existenci 11 usedlostí by na jednu připadalo kolem 10 ha půdy. Kompletní plužinu u zaniklé středověké vsi šlo doložit na Drahanské vrchovině u 18 lokalit. Nejmenší plužinu měla zaniklá ves Ovčinec 49 ha naopak největší Bystřec. Na usedlost připadala buď jedna velká scelená parcela, nebo byla půda rozdělena do různých tratí a úseků. Vesnice ležela většinou ve středu plužiny. Zaniklá středověká ves Střenčí měla traťovou plužinu o rozloze 177,5 ha s rozeznatelnými záhony. V. Navrátil celkem identifikoval 7 tratí, kde šířka záhonu dosahuje 4-5 m. Na jednu usedlost mělo připadat 17,9 ha, když se odpočítá 2,25 lánu náležejícího k poplužnímu dvoru (Nekuda 1975, 162-165; Černý 1973, 82-89; Černý 1979, 71-95; Černý 1992, 103-115, 120-123; Navrátil 1986, 53-96; Navrátil 1986a, 201-229).

Mezní pás:

Šířka valových i zděných pásů kolísá mezi 2-3 m, výška hliněných je mezi 15-30 cm, s kameny se výška zvyšuje až v případě kombinace hlíny a kamene na 30-50 cm (obr. 71:A3), u naházených z kamene dosahuje výška 50-100 cm (obr. 71:A.4) nebo u zídek z nasucho skládaných kamenů 50-150 cm (obr. 71:A.5). Mezní pásy mohou být v terénu postižitelné jako valová tělesa o šířce 2-3 m, nebo při vybudování ve svahu mají schodový nebo stupňový charakter, více mezních pásů ve svahu vytváří terasové mezní pásy (obr. 71: B)

Relikty cest a jiných dopravních komunikací

Úvozy: Liniové útvary, které vytvářejí zářezy do půdního profilu

jednoduché zářezy: mělké X hluboké

Šířka – ovlivněna hloubkou zářezem a erozí svahu zářezu, jeho degradací postupným zanikáním vzniklého koridoru

svazky zářezů (soustředěné liniové relikty: zářezy)
paprsčité
souběžné
větvené

úvozy představují relikty zaniklých cest, které jsou výraznější ve svažitém terénu, tedy při brodech, kdy komunikace postupuje z terasy do mělkého údolí s vodotečí, kterou překračuje, nebo představuje zářez do svahu při stoupání ve zvlněné krajině. Vznikaly projížděním vozů, které postupně erodovaly půdní profil a vytvářely hluboké více či méně hluboké zářezy do terénu (obr. 73-obr. 77). Poměrně snadno jsou identifikovatelné na DMR 4G.

Mosty

Zděná architektura, která se klene přes vodoteč, po mostovce pokračuje komunikace z jednoho břehu na druhý (obr. 78)

Brody

Milníky

Vodohospodářské objekty

Náhon: přívod vody pohánějící vodní kola např. mlýna, stoupy

Rybník: vodohospodářské dílo vymezené hrází

Hráze vodních nádrží lze členit podle krajinného profilu, nebo podle jejich funkce a umístění čelní (a-b), boční (boční hráze oddělují vodní tok od nádrže, nádrž je neprůtočná; c), obvodová, dělící (např. dělící hráz mezi rybníky Rožmberk a Vítek). Průtočné nádrže s čelní nádrží jsou opatřeny výpustí a popřípadě přepadem pro protékající vodu. Výstavba rybničních hrází se od raného novověku opírala o dobová technická díla věnovaná rybníkářství, a to olomoucký biskup Jan Dubravius, který sepsal dílo Libellus de piscinis et piscium, qui in eis aluntur natura v českém překladu O rybnících (Schmitová 1953).

Půdorysný tvar hrází a) čelní přímá, b) čelní vypouklá, c) čelní vydutá, d) čelní lomená, e) nepravidelná (Vrána – Beran 2005, 44, obr. 5.4)

Zaniklé náhony se v terénu objevují jako liniové útvary s navýšením boční hráze popřípadě bočních hrází. Náhony jsou v terénu ovlivněny šířkou říčního nebo potočního údolí a jeho průběhem, využívají např. jednu stranu svahu nebo údolní terasy a mají jen jedno budované boční hrázné těleso nebo mají hráze budovou na obou stranách kanálu v případě, že vedou údolní nivou nebo nakloněnou rovinou.

Splav/stav/jez: úprava vodního toku za účelem vytvoření zdrže vody, která usnadňovala odvod vody z vodoteče do náhonu. Dřevěné konstrukce přímé nebo šikmé, sestavené pomocí pilotů a příčných vzpěr z prken, kuláčů nebo přitesaných trámů položených na sebe a spojovaných stavebním kování (dvojramenné skoby apod.) vytvářejí konstrukce do výšky 1-3 m. V druhém případě se jedná o splavy na náhonech nebo vodních kanálech (Jordánková – Merta – Merta – Merta – Rybníček 2006, 75-77).

Cisterna: do podloží zahloubený objekt se speciálně upravenými stěnami proti propouštění popřípadě zasekaný do skalního podloží, slouží k uchovávání vody

Odvodňovací strouhy: jsou liniové příkopy, které se spojují a odvádí vodu ze zamokřených částí les (obr. 80, obr. 81

Pozůstatky vojenských zásahů a opevněná místa/sídla

Polní tábory: opevněné i neopevněné areály v blízkosti obléhacích postavení. Vytváří zázemí bojovníkům, doklady objektů vyvýšených i vkleslin. Zázemí je mimo areál bojových aktivit. Postavení bojových jednotek v blízkosti sídla v areálu bojové aktivity (dostřelu), variabilita jednotlivých prvků doplněných např. o nárožní bašty. Palebná postavení efektivně využívají terén a kombinují různé druhy opevnění (valy, příkopy, dřevěné ploty aj.)

Příkladem moderního polního tábora je např. okupační sovětský tábor, který jsme zkoumali v katastru Zdenic u Prachatic (více zde).

Polní pevnůstky (obr. 82:2 -3)

Polní pevnůstky s nárožními baštami

Palebné linie

Okopy

Prakoviště (obr. 82:1, 2)

Specializované vojenské tvary

Mezi otevřené objekty polního opevnění patří redan a z něj odvozené další prvky jako fléche, luneta, barkan, biret a koruna. Mezi uzavřené objekty polního opevnění náleží reduta, která má tvar čtverce nebo obdélnéku, a polygonální reduta. Redutu vytváří valové opevnění doplněné příkopem.

Otevřené: 1. přímá linie, 2. redan (a.-c), 2. d biret, 3. redan s oblým čelem, 4. redan s plochým čelem, 5. luneta (a) 6. rohy tvořené bastiony, 7.-8. bastiony linie s redany, lunetami (obr. 84: A),
Uzavřené polní objekty: 1. reduta, 2. barkan, 3. pětiúhelníková reduta, 4. šestiuhélníková reduta, 7.-8. hvězdicová reduta, 9.-10. reduta s půlbastiony, 11.-14. bastionové reduty (obr. 84:B)

Tyto vojenské opevňovací polohy náleží až období baroka.

hrádek Prímělkov by VVS_PanskaLhota on Sketchfab

Pohřební a rituální zásahy do krajiny

mohyla: pohřební útvar pravěkého až raně středověkého stáří, půdorys kruhový, méně oválný, protáhlý nebo lichoběžníkovitý, jedná se o táhlý hřbet mohyl, u kruhového půdorysu se jedná o konvexní kupovitý útvar, popřípadě kupu s vrcholovým narušením, obdobně oválný půdorys (obr. 85)

Mohylník: uskupení mohyl

mohyla 2 (Číměř - Řasy) by VVS_PanskaLhota on Sketchfab

mohyla (Číměř - Řasy) by VVS_PanskaLhota on Sketchfab

Hřbitov: území s pohřby v hrobových jamách na povrchu označených rovem, popřípadě vymezený vůči okolím zdí, doplněný sakrální stavbou (kostel, kaple, karner)

Kostel: zaniklá církevní stavba variabilního půdorysu

pamětní artefakty v krajině: kamenné kříže aj., objevuje se u nich vazba na komunikace nebo hranice

Co ohrožuje ATR v zalesněném prostředí?

Co dělat pro lepší ochranu antropogenních památek v zalesněném prostředí?

lesní hospodářství,
snaha zadržení vody v krajině,
záměrná narušení detektorovou činností nebo amatérskými zásahy do situací reliktů antropogenních objektů,
dále záměrné narušování nadzemních reliktů pro vznik tzv. černých motokrosových tratí.

Co tedy dělat pro lepší ochranu? Mimo samozřejmé dodržování zákona nejlépe ochráníme naše kulturní dědictví použitím selského rozumu. Pokud si tak nejsme jisti, zda se zákon vztahuje na dané území, či jednotlivé relikty, nebo pokud máme pochybnosti, jak se zachovat v určitých situacích, je nejlepší vždy kontaktovat někoho, kdo ví (třeba naše pracoviště). Zmíněné druhy narušování památek v terénu představují kromě aplikace památkové zákona č. 20/1987 Sb. i využití zákonů z různých oblastí stávající legislativy:

V prvním případě...

... na základě kategorizace lesů, která vychází z lesního zákona č. 289/1995 Sb., (§ 6-9) se dělí lesy podle převažující funkce do tří kategorií, a to na lesy ochranné, lesy zvláštního určení (např. přírodní rezervace, přírodní památky) a lesy hospodářské. O zařazení lesů do příslušné kategorie rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. Prostorovou jednotkou pro vylišování kategorizace je porost.

Při těžbě dřeva nedochází k oznamování jakékoli těžební činnosti v místě s archeologickými nálezy na příslušné úřady v souladu se zákonem o památkové péči č. 20/1987 Sb. nebo jako při stavebních aktivitách s uplatněním postupů podle stavebního zákona (Předpis č. 183/2006 Sb. Zákon o územním plánování a stavebním řádu - stavební zákon).

Těžba probíhá na základě legislativy o lesnictví a nezohledňuje historickou hodnotu krajiny a neaplikuje Předpis č. 114/1992 Sb. Zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny. Využívá jen ekonomický potenciál lesa v podobě hospodářského lesa. Lesní hospodářství nezohledňuje ochranu povrchových dokladů lidských aktivit při těžbě a jiné na půdu zátěžové činnosti. Relikty dokladů lidské činnosti jsou ohroženy neznalostí historického vývoje krajiny, které odvisí na zpřístupňování dat příjemcům a majitelům lesních porostů, které hospodaří se svým majetkem za využití dostupné mechanizace v daném prostředí podle užívaných specifik pro těžbu, a bezesporu na stavu samotném bádání v odvětví archeologie, historie a jiných vědních disciplín, které dodávají podklady k vyznačování zjištěných stop lidských aktivit v krajině a návrhy na jejich ochranu.

V druhém případě...

... se jedná již o stavební činnost, tudíž investor se stává stavebníkem a musí jednat v souladu podle stavebního a památkového zákona č. 20/1987 Sb.

V třetím případě...

... o nelegální detektorové činnosti a amatérských zásazích do archeologických situací se jedná o porušení památkového zákona č. 20/1987 o záměrném narušování území s archeologickými nálezy a antropogenními relikty a zákona č.289/1195 o lesích, kdy je v §20 výslovně zakázáno provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty.

Ve čtvrtém případě...

... se jedná o narušení antropogenních reliktů cyklistickými koly a především stroji v podobě jednostopých i dvoustopých motorových vozidel jako terénních motorek, čtyřkolek a jiných, které při vjezdu do lesa nedodržují zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, který zakazuje vjezd do lesa a dopravní značka zákazu vjezdu jen zvýrazňuje tento zákaz. Zákaz vjezdu do lesa zahrnuje jízdu a stání s motorovými vozidly v lese a mimo lesní cesty. Mimo vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních, ale vlastník lesa může udělit výjimku nebo se jedná výjimku v podobě výkonu práva myslivosti. V tomto případě lze požadovat uplatnění památkové ochrany objektů, které by mohl výkon práva myslivosti ohrozit od provozování motorových vozidel, přes výstavbu objektů spojených s myslivostí.

Na přání ministerstva zemědělství sestavily Lesy ČR v roce 2014 svou novou koncepci pro období let 2015-2019 (Koncepce strategického rozvoje podniku Lesy České republiky, s.p. pro období let 2015-2019), ve které uvádějí mezi základními respektovanými principy i ochranu kulturních památek, studánek a jiných objektů v lesích a péče o ně. Tímto se jako majoritní vlastník zalesněného území přihlásily Lesy ČR o ochranu kulturně-historického dědictví. Lesy ČR se přesto svou definicí o ochraně kulturních památek, studánek a jiných objektů v lesích a péče o ně hlásí o ochranu těchto i antropogenních nadzemních útvarů (Koncepce strategického rozvoje podniku Lesy České republiky, s.p. pro období let 2015-2019, s. 27).

Zákazem vjezdu jsou chráněna území s archeologickými nálezy, která se nacházejí v národních parcích a chráněných krajinných oblastech, v národních přírodních rezervacích, v přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a přírodních památkách. Na jejich území je zakázáno měnit dochované přírodní prostředí, které představuju podle §12. odstavce „1. Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. Odstavce 2. K umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.“ (Předpis č. 114/1992 Sb. Zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny §12 odstavec 1-2). Konkrétní podmínky v chráněných území stanovuje vyhláška zřizovatele.

Workshop a "příručka"

Co a jak - příklady z praxe

V běžném životě se setkáváme s mnoha případy, kdy dobrá myšlenka či nápad pro současnou společnost může ohrozit naši minulost. Ne vždy je však ohrožení pozůstatků po našich dějinách nevyhnutelné. Zde uvádíme výčet příkladů, kdy se některé nápady povedli a kdy zas tak úplně ne. Tyto příklady jsou pouze ilustrativní, mají spíše upozornit na různé alternativy, a nemají zde nikoho lynčovat či odsuzovat za něco, o čem mnohdy neví ani archeologové, či památkáři.
Jde spíše o apel na širokou veřejnost, až prosbu, aby se v případě, kdy nevím, alespoň poradili s někým, kdo by mohl vědět. Je to přece jen naše historie, byli to naši předkové, a pokud máme tu možnost zachovat tyto památky i pro generace po nás, proč to neudělat?

Zadržování vody v lesích

Vědci liberecké univerzity chtějí zmapovat zaniklé vodní prvky

Povodně a sucho jsou jen dvě strany mince, kterou splácíme minulost, říká Štefan Vaľo

Zadržováním přívalové vody můžeme omezit nebo alespoň zmírnit záplavy.

Možné případy ohrožení

Ilustrační příklad ohrožení ATR v zalesněném prostředí volnočasovým využitím. V tomto případě není jisté, zda opravdu dochází k poškozování historických prvků krajiny, nicméně tato aktivita samotná výrazně mění reliéf krajiny, ať už chceme, nebo ne, a je nutné pečlivě tyto stezky plánovat, a to i z pohledu ochrany přírody a životního prostředí.

Narušování historické krajiny těžbou dřeva

Těžba a výsadba dřeva

Těžba dřeva se řídí tzv. oblastní plány rozvoje lesů (OPRL), které jsou metodikou pro státní lesnickou politiku. Doporučují zásady hospodaření v lesích, především při tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů a osnov. OPRL jsou jedinečné dílo, které nalézá uplatnění v široké škále oborů a činností. Jsou nepostradatelným pomocníkem státní správy, taxačních kanceláří, škol, vědeckých ústavů a jiných institucí apod. Svoji nezastupitelnou úlohu plní např. při oceňování lesa a lesních pozemků, při tvorbě lesních hospodářských plánů a osnov, při tvorbě posudků, vyhlašování kategorizace lesů atd. (http://www.uhul.cz/nase-cinnost/oblastni-plany-rozvoje-lesu/uvod).

Kromě vlastního průzkumu funkcí lesa ÚHÚL získává od externích organizací, které nejsou dále definovány, informace o ochranných pásmech vodních zdrojů, kulturních objektech v lese nebo v jeho bezprostřední blízkosti, vojenských objektech, poddolovaných územích a jiných objektech s vlivem na lesní hospodaření a kategorizaci lesů (http://www.uhul.cz/nase-cinnost/oblastni-plany-rozvoje-lesu/terenni-pruzkumy-oprl); (tab. 3).

Přírodní lesní oblasti (PLO) jsou území vymezená v rámci průzkumu lesních stanovišť na základě geologických, klimatických, orografických a fytogeografických podmínek. Česká republika je rozčleněna na 41 přírodních lesních oblastí. Českomoravská vrchovina vytváří oblast 16 (http://www.uhul.cz/nase-cinnost/oblastni-plany-rozvoje-lesu/prirodni-lesni-oblasti-plo), s platností OPRL od: roku 2001 do roku 2020 s katastrální výměrou 782368 ha a lesnatostí v PLO 33,7%.

	LVS	% zastoupení	nadmořská výška v m	průměrná teplota v °c	roční srážky v mm	vegetační doba ve dnech
1.	dubový	8,3	350	8	600	165
2.	bukodubový	14,89	350-400	7,5-8,0	600-650	160-165
3.	dubobukový	18,41	400-550	6,5-7,5	650-700	150-160
4.	bukový	5,69	550-600	6,5-7,5	690-800	140-150
5.	jedlobukový	30,04	600-700	5,5-6,5	800-980	130-140
6.	smrkobukový	11,95	700-900	4,5-5,5	900-1050	115-130
7.	bukosmrkový	5,00	900-1050	4,0-4,5	1050-1200	100-115
8.	smrkový	1,69	1050-1350	2,5-4,0	1200-1500	60-100
9.	klečový	0,29	1350	2,5	1500	60

tab. 3: Přehled vegetačních lesních stupňů a jejich klimatická charakteristika v hercynské oblasti (Plíva 1987, 2-3, tab. 1)[1].

Doba těžby je závislá na ročním období, druhu dřevin, sortimentu (kvality dřevin např. I. aj. jakosti), pracovních podmínkách a mechanizačních prostředcích (tab. 4).

nadmořská výška	doba těžby
	zimní období – klid mízy	letní období – doba mízy
< 350 m	1.10.-31.3.	1.4.-30.9.
351-700	15.9.-15.4.	16.4.-14.9.
> 700 m	1.9.-30.4.	1.5.-31.8.

tab. 4: doba těžby dřeva v zimním a letním období podle nadmořské výšky a vegetačního období (doba mízy) (Plíva 1987).

Těžba dřeva představuje skupinu činností na vybraném zalesněném území podle lesního hospodářského plánu. Skládá se z jednotlivých fází těžebního a výrobního procesu, které zahrnují těžbu dříví, kácení a opracování stromů, soustřeďování dříví (vyklizování), sestavování nákladu, přibližování, činnost na skládce, dále samotný odvoz dříví ze skládky odběrateli. Manipulace s těžební surovinou zahrnuje druhování, krácení, měření a evidenci, třídění, štípání a odkorňování. Z místa lesní těžby se přesunuje surovina na tzv. vývozní místo a odtud se transportuje po provizorní komunikaci tzv. přibližovací lince určené pro svoz a stahování dřeva směrem ke skládce, tedy na místo odvozu.

V případě, že samotná těžba a přesouvání natěženého dřeva probíhá přes antropogenní relikty, dochází k mechanickému poškozování použitou mechanizací, přejezdový tlak působí na antropogenní relikty, dochází k jejich deformaci a stírání stop. Přetahování stromů v zápřahu nebo závěsu za mechanizovanými stroji destruuje tlakem šikmým tedy smykem a objekty destruují ve směru odtahu těžené suroviny.

Samotnou těžbu dřeva v místě pokácení lze rozdělit na tři druhy podle způsobu opracování dřeva, a to na metodu sortimentní (pokácení, odvětvení a rozřezání přímo na místě těžby; nejšetrnější metoda k prostředí), metoda kmenová (pokácené stromy se u pařezu odvětví a v celé délce transportují; při manipulaci s kmeny dochází k velkému poškození povrchu půdy), metoda stromová (pokácený strom se transportuje z místa těžby na odvozní místo v celé délce; druhá šetrná metoda k prostředí prováděný těžby).

Při těžbě v místech s antropogenními relikty dodržení těžby podle metody sortimentní, která je nejšetrnější k prostředí a minimálně narušuje půdní pokryv. Vytváření svozových cest tzv. přepravních linek zatěžuje ve vybraném místě výrazně krajinu a možné relikty antropogenních aktivit.

Lesní hospodářství využívá klasifikace terénu pro způsoby těžby. Od roku 2006 zjišťuje ÚHÚL při údržbě oblastních plánů rozvoje lesů OPRL (v části dopravní průzkum) výskyt překážek nad 50 cm v lesích na edafických kategoriích A (zahliněné sutě, „acerosní" společenstva) a N (chudší kamenité svahy, hřebeny (nevyvinuté hnědozemě). Na základě lesních typů a sklonu terénu se vyhodnocuje území jako únosné k těžbě nebo s překážkami. Z tohoto rozdělení se definuje technologie použitelná k těžbě dřeva. Pokud lesní hospodářství zohledňuje reliéf a vlastnosti půd terénu pro způsob těžby, lze do tohoto systému implantovat další faktor zatížení, tedy ochranu památek s kulturní hodnotou, nadzemních antropogenních útvarů, jejichž výskyt by upravoval způsob těžby dřeva a zaručil minimální povrchové nebo destrukční poškození.

Pro určení způsobu těžby na vybraném území se používají tzv. terénní klasifikace, a to Lesprojekt 1980 (tab. 5), dále Simanov – Macků – Popelka (1993) systém, nebo Ulrichův systém z roku 2008, které definují vhodné technologie pro těžbu. Nejčastěji se používá terénní klasifikace „Lesprojekt 1980“ založená na třech základních faktorech terénní klasifikace: sklon terénu, únosnost terénu a výskyt překážek (tab. 6). Její výhoda je dostupnosti, protože je součástí popisu porostů v LHP a LHO, ale nezohledňuje ekologická rizika použité techniky a samotné nasazení techniky v určitých sklonech je nemožné. Terénní typy jsou sloučené do 5 terénních skupin označených písmeny A až E a k nim jsou přiřazeny vhodné přibližovací technologie.

terénní typ	sklon v %	charakter	terénní skupina	použitelné prostředky
11	do 8	únosný	A	UKT, SLKT, kůň
12	9-15	únosný
13	16-25	únosný
14	26-40	únosný	B	SLKT, kůň
15	nad 40	únosný	C	(kůň), LDZ
21	do 8	neúnosný	D	LDZ, UKT, SLKT, kůň
22	9-15	neúnosný
23	16-25	neúnosný
24	26-40	neúnosný		LDZ, SLKT, kůň
25	nad 40	neúnosný		LDZ, kůň
31	do 8	s překážkami	E	LDZ, UKT, SLKT, kůň
32	9-15	s překážkami
33	16-25	s překážkami
34	26-40	s překážkami		SLKT, kůň
35	nad 40	s překážkami		kůň

tab. 5: Terénní klasifikace Lesprojekt 1980 UKT=univerzální kolový traktor, SLKT=speciální lesní kolový traktor, LDZ=lanové dopravní zařízení (lanovka).

Další klasifikační systém představuje výsledek práce kolektivu Simanova, Macka a Popelky z roku 1993, ti navrhli systém terénní a technologické typizace pro podmínky České republiky. Základní parametry terénní klasifikace jsou sklon terénu a edafická kategorie odvozené z lesního typu. Na základě edafické kategorie je odvozen výskyt překážek, míra únosnosti půdy a svážná území. Kombinací těchto charakteristik odvozených z edafické kategorie a sklonu terénu je vylišeno 23 terénních typů, poslední dva terénní typy jsou vyčleněny pouze na základě sklonu (sklon nad 50%). Každému terénnímu typu je následně přiřazena jedna z následujících technologií přibližování (tab. 6, tab. 7, tab. 8).

tab. 6: Terénní typizace podle Simanov - Macků – Popelka (1993, tab.1), edafická kategorie definována podle J. Plívy (Plíva 1987, 4-12).

tab. 7: Zhodnocení poškození půdy hodnoty koleje rýha, délka dopravních linií a podíl kolejí (Malkovský - Klč 2011, 25, tab. 1).

	do 7 cm	7-15 cm	15-25cm	nad 25 cm
lesní kolový traktor	0-0,93%	0,14-0,44%	0-0,27%	0,09%
univerzální kolový traktor	0,17%	0%	0%	0%
lanovka, lanový systém	0,05%	0,01-0,38%	0,02	0,03-0,25%
vyvážecí traktor	0,1-2,4%	0-0,15%	0%	0%

tab. 8: Zatížení lesní půdy při těžbě různými druhy traktorů (sestaveno podle Malkovský – Klč 2011, 25).

Případová studie na zatížení půd těžbou a dopravou v NP Šumava: Největší vliv na hloubku kolejí ve zkoumaných porostech měla kvalita podloží (únosnost). Porosty se nacházely na balvanitých sutích s místy nepropustných pro vodu, zde výraznější poškození povrchu. Dva těžené porosty na rašelinném podloží s vysokou hladinou spodní vody. Maximálního podílu dosahuje hloubka koleje do 7 cm 0,35% a minimální hodnoty podílu hloubka koleje 7-15 cm (0%). Na základě sledování těžby na Šumavě vyplývá, že mezi pozemní stroje nejméně poškozující půdní povrch patří kolový traktor, který poškozuje půdu v hloubkovém intervalu do 7cm, 0,17%. Lesní kolový traktor poškozuje v hloubkových intervalech 0-0,93%. Vyvážecí traktor v intervalech do 7 cm a od 7-15 cm v rozpětí od 0-2,4% v hloubkových intervalech 15-25 cm. Nad 25 cm nepoškodil půdu. Lanovka a lanový systém poškozují půdu ve všech hloubkových intervalech v rozpětí od 0,01-0,38% (tab. 3); (Malkovský – Klč 2011, 24-26).

NARUŠOVÁNÍ POVRCHU PŮDY: rozrývání půdního povrchu (narušení na vyklizované ploše porostu, vyklizovací linky, odvozní místo), způsobuje vlečené dříví, pojezd strojů a prokluz kol strojů.

ZHUTŇOVÁNÍ PŮDY: při zhutňování dochází ke ztrátě pružné a nasákavé složky. Způsobuje ji těžba a přibližování dříví. Těžká technika stroje s vysokým měrným tlakem, a to zvláště na zamokřených a jílovitých půdách. Vhodné povětrnostní podmínky (sucho, mráz, vysoká vrstva sněhové pokrývky nebo dostatečná vrstva těžebních zbytků redukuje změny v půdě způsobené pojezdem kol, regenerace půdy trvá několik let, poničení antropogenních reliktů je nevratné.

KONTAMINACE PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ: defekty a havárie těžebních a dopravních strojů, poruchy hydraulických a palivových systémů strojů

Vliv těžebně-dopravních technologií na půdu

Pohyb těžebně–dopravní techniky v lesním prostředí se odehrává na cestách s pevným povrchem, ale většinou na zřízených dopravní dráhách (cesty, linky) bez zpevněného povrchu. Stoje se pohybují přímo po minerální vrstvě podloží, případně po humusové vrstvě, která tvoří povrch lesních půd. Těžebně – dopravní eroze jako projev negativních účinků strojů a prvků technologií se projevuje zejména změnou struktury půdy, přemísťováním a promícháváním vrstev a odnášením půdy, vznikem kolejí. V těžebně-dopravním procesu v lesním hospodářství se lze vyhnout některým negativním dopadům použité technologie na půdu, podrost a porost. Snaha o minimalizaci škod by měla zastřešovat celý těžební proces a horní hranice poškození by mělo představovat takové narušení prostředí, kdy je ještě možná návratnost (reverzibilita) do původního stavu. Těžba bez provedení škod ve stávajících technologických podmínkách neexistuje (Bartoš, 2009, 49).

V lesnictví se využívá pro poškození hodnoty narušení poměr ploch poškozených k celkové ploše porostů. Problém nastává ve vydefinovaných polygonech s antropogenními relikty, jež nelze zobecňovat na větší plochu. Jedná se unikátní celek dokladů lidské činnosti na určitém území, které lze optimálně ochránit při vydefinování možností lesnické technologie a techniky pro obhospodařování lesa.

Rozdělení druhů lesních těžebních prací podle zapojení mechanizace a jejich nebezpečí pro nadzemní antropogenní relikty

Nebezpečí představují především velké těžební i přepravní stroje. Shrňme zde rozdělení technologií podle podílu ruční popřípadě animální práce. Přehled těžebně dopravních technologií zpracován podle Bartoš 2007, 11-12:

Manuální těžební práce

ruční práce zahrnuje těžbu dříví ručními nástroji ve výchovných těžbách, ruční kácení, odvětvování, odkorňování loupákem/škrabákem

Moto-manuální těžební práce

jedná se technologie s použitím ručních strojů: tj. jednomužných motorových pil, křovinořezů, odkorňovacích adaptérů jednomužné motorové pily.

Mechanizované těžební práce

plně mechanizované s využitím strojů harvestor=stroj, který při těžbě dříví kácí, odvětvuje, rozřezává a ukládá strom v jednom cyklu ( 9, tab. 10), procesor, odvětvovací protahovací stroj, štěpkovací stroj s výložníkem

Pro ochranu nadzemních reliktů lze omezit využití těžké mechanizace v podobě harvestorů na antropogenních reliktech a jejich pojezd přes tyto relikty (obr. 7).

	harvestor
technická data	malý	střední	velký
hmotnost v t	8-13	13-17	17-24
šířka v cm	200-250	250-270	270-310
dosah ramene výložníku	7-10	8-12,5	8-12,5
optim. hmotnost zprac. stromů v m³	0,1-0,3	0,2-0,7	0,5-1,5
max. průměr úřezu v mm	550	320	750
hodinová výkonost – průměr m³/hod	7	9	14
výkon motoru kW	70	70-140	140
počet kol	4	6	8

tab. 9: Technické údaje harvestorů (Bartoš 2007, 11-12).

třída	vyvýšeniny (cm)		prohlubně (cm)	vzdálenost mezi překážkami	průjezdnost harvestorem a vyvážečem
třída	Švédsko	ÚHÚL	Švédsko	Švédsko	průjezdnost harvestorem a vyvážečem
1	0-15	terény bez překážek (UKT do 30 cm, SLK do 50 cm) terény s překážkami	0-20	20+	bez snížené rychlosti
2	16-25		21-40	11-20	se sníženou rychlostí
3	26-40		41-60	6-10
4	41-60		61-90	2,6-5
5	60+			0-2,5

tab. 10: Systém švédské klasifikace terénů vhodných pro nasazení harvestorových technologií převzatý pro ÚHÚL (podle Ulrich 2006).

[1] http://www.uhul.cz/images/typologie/Typologicky_klasifikacni_system_UHUL_Pliva_1987.pdf dostupné na 20.11.2015

Zapadnutí harvestoru (http://www.offmoto.com/viewtopic.php?pid=66815).

Manuální soustřeďování dříví

Trvalá tažná síla člověka při obvyklé pracovní rychlosti dosahuje hodnot 1m/s asi 15 kg. Proto je manuální soustřeďování dříví použitelné jen v některých speciálních případech. Žádný ze jmenovaných se netýká ochrany památky v podobě antropogenních reliktů (Neruda – Simanov 2006, 203).

Gravitační soustřeďování dříví

Za gravitační soustřeďování dříví se považují způsoby dopravy dříví, při kterých se využívána gravitace (sáňkování, gravitační spouštění ve smycích, gravitační spouštění v mobilních smycích, volné gravitační soustřeďování) (Simanov 2001).

Animální soustřeďování dříví

Výhradně práce zvířat v našem prostředí se jedná především o práci koňů, kteří nepatří k nejšetrnějším způsobům přepravování těženého dřeva podle měrného tlaku na půdu, který činí 140 kPa (obr. 8, obr. 9, tab. 10).

Mechanizované soustřeďování dříví

Mechanizované soustřeďování dříví rozdělujeme na plně mechanizované technologie (např. vyvážecí soupravy, vyvážecí traktory, traktory s klešťovými závěsy atd.) a částečně mechanizované technologie (vytahování lana do porostu při úvazkovém soustřeďování dříví traktorovými navijáky a lanovými dopravními zařízeními).

Rozdělení technologií soustřeďování dříví podle prostředí, ve kterém probíhá pohyb dříví (podle Bartoš 2007, 12):

Pozemní soustřeďování dříví

a) vlečení, tj. smýkání po půdním povrchu (např. navijáky traktorů a mobilních navíjedel, pojezd traktorů, vyklizování dříví k nosnému lanu lanovky, přibližování lanovkou v polozávěsu).

b) vyvážením, kdy náklad spočívá buď zcela, nebo zčásti na transportním prostředku (např. vyvážecí soupravy, vyvážecí traktory).

c) vynášením, manuálně, ale i ramenem stroje (např. přemístění kmene harvestorem od pařezu k vývoznímu místu).

Vzdušná doprava dříví

a) vrtulníky.

b) balóny a vzducholodě.

c) lanovými dopravními zařízeními (ale jen v případě dopravy břemen v plném vertikálním, nebo horizontálním závěsu).

Vodní doprava dříví

Má většinou charakter dopravy na větší vzdálenosti (využití řek), ale může plnit i funkci soustřeďování (plavební kanály).

zdroj měrného tlaku	měrný tlak	druh půdy	únosnost podložky
lidská noha	50	bažina	20
kopyto koně	140	suchý písek	200
standardní pneu traktoru	100-400	vlhký písek	400
nízkotlakové pneu traktoru	70-300	štěrkovitá půda	500
pásový traktor	30-100	vlhký jíl	100
		suchý jíl	400
		skalnatý podklad	2500
		uježděný sníh	900

tab. 10: Orientační hodnoty měrného tlaku na půdu a únosnost půdní podložky (Neruda – Simanov 2006, 41, tab. 9).

Ideální hodnota měrného talku na půdu je v rozmezí 50-80kPa, nelze dosáhnout ani nízkotlakými pneumatikami. Měrný tlak širokých pneumatik na lesních strojích dosahuje 100-280kPa, každý přejezd stroje mění strukturu půdy. Největší stlačení půdy nastává při třetím přejezdu stroje ve stejné stopě (Neruda – Simanov 2006, 41). Pro ochranu antropogenní reliktů lze vyhodnotit jako nejvhodnější způsob přepravy člověkem nebo SLKT s flotační pneumatikou (obr. 4, tab. 5).

Pro těžbu dřeva pomocí harvestorů se používá základní zjišťovací dotazník vhodnosti terénu, v části B je dotaz na morfologii terénu a únosnost půdy nad 200 kPa, tímto zjištěním se vylučují antropogenní nadzemní útvary s lesním porostem pro těžbu z možností provádění těžby harvestorem a zařazují do skupiny ruční nebo moto-manuální těžby a zpracování stromu nejlépe v jednom místě bez odtahu stromu nebo kmenu pro další zpracování na jiné místo (Ulrich – Janata – Mikita – Klimánek 2010, 35-36).

V místech s doloženou antropogenní aktivitou a relikty objektů je po těžbě dřeva s doporučeným odtahovým prostředkem SLKT s flotačními pneumatikami a tlakem na půdu 70 k Pa, nevhodné další užívání těžké mechanizace pro obhospodařování lesa např. užívání půdních fréz, které propracovávají hlínu v hloubce 20-50 cm. Lze konstatovat, že vhodnější v areálech s doklady antropogenních reliktů je pozitivní využití lidské síly i při výsadbě (Neruda – Simanov 2006, 122).

Při lesní těžbě je potřeba zohlednit výškový reliéf dochovaných antropogenních reliktů, jejich svažitost a na základě této svažitosti postupovat jako v případě svažitého terénu se špatnou přístupností. Mikroreliéf terénu, který přestavují antropogenní relikty, je běžně překážkou v těžbě a metodiky ÚHÚL se jej snaží řešit jako v případě harvestorové těžby.

Nejvhodnější systém by představovalo přímé zpracování těženého stromu v místě těžby a jeho transport mimo areál a s doklady antropogenních nadzemních reliktů přestavujících především intravilán vesnice. V areálu extravilánu ZSV s dochovanými relikty plužiny lez postupovat s těžbou a transportem podle tabulek vhodných tlaků na terén tedy nejvhodnější SLKT. V těchto případech se lze vyvarovat těžení harvestory, které pro svůj provoz řeší překážky (např. antropogenní relikty) v podobě pomalého pojezdu (viz. tab. 9).

Stav přírodního prostředí

Senát je znepokojen údaji ze zprávy o životním prostředí

Krajinný ráz a územní plánování

Krajinným rázem se rozumí celkový soubor přírodních, kulturních a historických prvků v krajině. Jedná se tak o veškeré součásti jak přírody, tak i běžného moderního života, od chráněných stromů, městských parků, historických budov po samotné vsi a města, až celou krajinu jako takovou.

V současné době se velmi často setkáváme s různými zákazy či nařízeními, jak se v určitých místech musíme chovat, co můžeme stavět, a co naopak dělat nemůžeme. Takto nahromaděná administrativní zátěž v mnohých případech neumožňuje případný rozvoj krajiny v rámci územního plánování a zapojení veřejnosti během terénních úprav jejich nejbližšího okolí.

Tímto projektem se snažíme v maximální míře propojit potřeby současné společnosti a zároveň zachovat také krajinný ráz, jenž byl utvářen našimi předky.

Územní plánování v ČR je legislativně upraveno stavebním zákonem č. 183/2006 Sb.

Jak můžeme vědět, že se na daném území nachází nějaké památky?

Predikce na základě kartografických pramenů

Pro zkoumanou oblast existují různá kartografická díla spojená s dějinami na úrovni státu nebo panství, jehož bylo území součástí. Mapy na úrovni státu představují např. Fabriciova mapa Moravy z roku 1569, Komenského mapa z roku 1624, Müllerova mapa Moravy, Seutterova mapa Moravy, I. vojenské mapování, II. vojenské mapování, mapování katastrů a vznik indikační skici a císařského otisku, III. vojenské mapování.

Příklad znázornění lze prezentovat na lese Aleje, který byl součástí Brtnického panství Collaltů od roku 1623. V jeho areálu nebo blízkém okolí zaniklo několik vesnic (Stančice, Střenčí, Skalky, Zhořec). Pro panství Brtnice existuje mapový archivní materiál uložený v Moravském zemském archivu pod F16 Velkostatek Brtnice mapy 1033, 1034, 1035, 1038, 1068, 1070, 1072, 1073, 1105, 1048, 1088. Jedná se např. o mapu panství Brtnice (1844)[1] – Plan der Herrschaft Pirnitz verfasst im Jahr 1844, která vychází s precizního geodetického zaměření s vymapováním sídel panství, honiteb označených A-J (A. Altreisch, B. Haslitz, C Kniežitz, D. Oppatau, E. Predin, F, Okřischko, G. Pirnitz, H.Fasanjägers, J. Přimielkau), hranic obcí, obchodních cest a polních cest, zalesněné a obhospodařované půdy, vodotečí a vodních děl. O něco starší mapa (1815) zachycuje zaměření téhož panství ještě před vytyčením trigonometrické sítě. Les Aleje je zde zachycen obdobně jako na I. vojenském mapování před vybudováním zámečku s původní komunikační sítí. Celý areál lesa se stal součástí katastru obce Jestřebí již při mapování v roce 1835.

[1] MZA F 16 mapa 1035

Kde stavět retenční nádrže?

Metody predikce vhodných míst k výstavbě vodních nádrží

Digitální model reliéfu (na základě LiDARových dat) okolí zaniklé středověké vsi Pfaffenschlag (k. ú. Slavonice). Na základě dat poskytnutých Jihočeským krajem byl vytvořen tento základní model, kde je vidět nepřeberné množství informací, které si krajina zachovává o svém využití v současnosti i v minulosti.

Překrytím vrstvou vodstvo pak získáme přehled o současném stavu vodotečí a stávajících vodních nádrží. Potenciální vodoteče je možné vypočítat právě na základě LiDARových dat, rybníky jsou pak převzaty ze základní mapy ČR 1:10 000. Právě modelace vodních toků poukazuje na v současnosti vyschlé vodní toky, které však mohou poukazovat na existenci zaniklých hrází např. rybničních soustav.

Zaniklé hráze můžeme predikovat použitím tzv. topografického pozičního indexu (více zde), kterým je možné zvýraznit místa, která jsou výše položená vůči svému okolí (červeně zvýrazněná místa). Kombinací všech vrstev pak vznikne predikční model, který je však ještě nutné ověřit přímo v terénu.

Co dělat, pokud jste objevili ohrožené relikty?

Nejlépe nafotit, uložit si souřadnice a kontaktovat některou z příslušných institucí:

místní muzeum
Národní památkový ústav
Archeologický ústav (Praha nebo Brno)
nebo naše centrum

Seznam oprávněných institucí a organizací k provádění archeologického výzkumu naleznete zde.

Jak ohrožené jsou jednotlivé typy reliktů?

V současné době vzniká metoda vyhodnocování stupně ohrožení jednotlivých typů antropogenních reliktů. Klasifikace bude vycházet ze stupňů ohrožení pro biologické druhy podle Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN):

Stupeň ohrožení	Popis
Málo dotčený	malé nebo žádné obavy ze zničení ATR
Téměř ohrožený	ATR mohou být v blízké době ohroženy zničením, ale stále nespadají do kategorie ohrožený
Ohrožený	ATR čelící vysokému riziku zničení v blízké době
Kriticky ohrožený	ATR čelící bezprostřednímu nebezpečí zničení
Zničený	nenávratně zničeny veškeré stopy po ATR v celém rozsahu

Pár slov závěrem

Je nesporné, že antropogenní relikty v zalesněném prostředí patří do skupiny nejvíce ohrožené části archeologického kulturního dědictví českých zemí. Standardní stavební aktivity, které lze po stránce památkové péče podchytit na základě platné památkové legislativy, přitom představují poměrně nižší riziko¹. Hlavní nebezpečím zde naopak jsou postupy, nepodléhající úředním povolovacím řízením nebo ohlašovací povinnosti. Moderní hospodářské technologie, nastupující spolu s pronikavými změnami vlastnických poměrů zemědělské a zejména lesní půdy v posledním čtvrtstoletí, ohrožují samotnou hmotnou podstatu těchto památek: jde o vysoce mechanizovanou těžbu dřeva, provázenou těžkými poškozeními terénního reliéfu při pojíždění, stejně jako následné terénní úpravy holosečí před novou výsadbou.

Výstava (a celý projekt) si klade za cíl soustavnou formou seznámit zejména výkonné složky památkové péče, pracovníky státní správy a samosprávy, stejně jako samotné vlastníky a uživatele lesní a zemědělské půdy se samotnou existencí a četností těchto významných památek, jejich jednotlivými kategoriemi, typy, formami, vazbou na konkrétní krajinné a terénní situace, možným časovým zařazením. Teprve možnost spolehlivé identifikace a poznání široké škály pozůstatků historického osídlení a využití krajiny umožňuje objektivní vyhodnocení a ocenění památkového významu a ceny těchto objektů, a následně jejich vhodnou a účinnou památkovou ochranu. V aplikační rovině ale metodika nechce sloužit jen potřebám vlastní památkové péče a pouze při přípravě konkrétních úředních legislativních kroků: měla by být i pomůckou pro odborné studium a dokumentaci, která je v případě mnoha lokalit velmi naléhavou prioritou. Chtěla by ale napomoci také k rozšíření obecného povědomí o vybraných konkrétních typech archeologických památek mezi zájemci, vlastníky i občany vůbec a vést tak k citlivému přístupu k historické kulturní krajině jako snad nejkomplexnější a tedy i nejdůležitější součásti kulturního dědictví českých zemí.

Charakter některých památek, prezentovaných v této výstavě², předpokládá a vyžaduje ve vyšší míře než doposud preferovat velkoplošnou ochranu, optimálně v režimu archeologických památkových rezervací a zón: naléhavá je tato potřeba zejména v případě některých intaktně, a bez větších poškození dochovaných komplexů středověkých sídlišť, a jejich plužin v lesních prostorech, o rozloze až několika km² (zvl. Českomoravská a Drahanská vrchovina, Rokycansko, Černokostelecko aj.).

1 Srov. zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, zvl. část třetí; dále pak zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, zvl. § 176.

2 Především zaniklé středověké vesnice se zachovaným polním a vodohospodářským systémem.

OZVĚNY SCIENCE CAFÉ JIHLAVA - doc. PETR HRUBÝ, MUNI Historie.cs Virtuální archeologie

Galerie s mnoha dalšími příklady jak mohou různé situace vypadat

Více o našich výzkumných aktivitách

Základní výzkum

S dotazy se obracejte na:

rokstejn81@gmail.com (pro obecné a administrační dotazy)

jkrejsov@phil.muni.cz (pokud máte dotaz přímo na hlavní řešitelku projektu)

Použité zdroje a literatura

Bačák, J. 2011: Problematika utužení a zhutnění půd technikou v rostlinné výrobě. Diplomová práce Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta. Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky. Brno.

Bartoš, L. 2009: Harvestorové technologie v těžbě dříví. Střední škola lesnická, Hranice. Hranice.

CDB V/1: Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae, Tomus V/1 (1253–1266). Ed. J. Šebánek/S. Dušková (Pragae 1974).

Černý, E. 1973: Metodika průzkumu zaniklých středověkých osad a plužin na Drahanské vrchovině, Zprávy čs. společnosti archeologické při Čs. akademii věd XV.

Černý, E. 1979: Zaniklé středověké osady a jejich plužiny. Metodika historickogeografického výzkumu v oblasti Drahanské vrchoviny. Praha.

Černý, E. 1992: Výsledky výzkumu zaniklých středověkých osad a jejich plužin. Historicko – geografická studie v regionu Drahanské vrchoviny. Brno.

Demek, J., 1984: Obecná geomorfologie III. UJEP Brno.

Derner, K. 2014: Jsou montánní relikty archeologické památky? In: Sborník příspěvků odborného workshopu k problematice zachování, obnově a zpřístupňování důlních děl a hornické krajiny, Oblastní muzeum v Mostě 22. 5. 2014. Most, 29-41.

Derner, K. 2015: Kremsiger in the Ore Mountains: a mining settlement or a town? In: J. Silvertant (ed.), Mining Archaeology. Perspectives, conflicts, challenges. Yearbook of the Institute Europa Subterranea 2015, Eichach/Gulpen, 106 -130.

Gojda, M. 2000: Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny. Praha.

Faßbinder, J. W. E. 1994: Die magnetischen Eigenschaften und die Genese ferrimagnetischer Minerale in Böden im Hinblick auf die magnetische Prospektion archäologischer Bodendenkmäler. Buch am Erlbach 1994.

Faßbinder, J. W. E – Stanjek, H. 1996: Magnetische Bodenbakterien und deren Auswirkung auf die Prospektion archäologischer Denkmäler. In: H. Becker (ed.): Archäologische Prospektion. Luftbildarchäologie und Geophysik. Arbeitshefte des Bayerischen Landesamtes für Denkmalpflege 59. München, 257-260.

Hrazdil, V. – Škrdla P. – Houzar, S. – Vokáč, M. 2012: Historické dolování stříbrných rud v Komárovicích u Jihlavy, západní Morava, Acta rerum naturalium: přírodovědný sborník Vysočiny Jihlava 12, 137-144.

Hrubý, P. 2011: Jihlava – Staré Hory. Archeologický výzkum středověkého důlního, úpravnického a obytného areálu v letech 2002–2006. Příspěvek ke studiu středověkého rudného hornictví - Jihlava – Staré Hory (Iglau – Altenberg). Archäologische Ausgrabungen des mittelalterlichen Bergbau-, Aufbereitungs- und Siedlungsplatzes in den Jahren 2002–2006. Zum Studium des mittelalterlichen Erzbergbaus. In: Jan Klápště et Zdeněk Měřínský (curantibus editae): Dissertationes archaeologicae brunenses pragensesque 9. Praha-Brno.

Janák, J., 1988: Od vzniku Československé republiky do konce druhé světové války, in. Dějiny Brtnice a připojených obcí, ed. Janák, J., Brno, 243-287.

Lissek, P., 2005: Povrchový průzkum dehtářských pracovišť v Českém Švýcarsku. Archaeologia technica 16, 72-78.

Kirchner, K., - Smolová, I., 2010: Základy antropogenní geomorfologie. Olomouc.

Klír, T. 2008: Osídlení zemědělsky marginálních půd v mladším středověku a raném novověku. Klápště, Jan (editor); Měřínský, Zdeněk (editor). Praha.

Koncepce strategického rozvoje podniku Lesy České republiky, s.p. pro období let 2015-2019. Hradec Králové.

Křivánek, R. 2004: Geofyzikální metody. In: M. Kuna (ed.): Nedestruktivní archeologie. Praha, 117-183.

Křivánek, R. 2008: Příklady využití magnetometrických metod při průzkumech zalesněných archeologických lokalit. In: V. Hašek – R. Nekuda – M. Ruttkay (eds): Ve službách archeologie 1/2008, Brno, 70-77.

Křivánek, R. 2009: Uplatnění geoelektrických metod při průzkumech zaniklých středověkých lokalit. In: V. Hašek – R. Nekuda – M. Ruttkay (eds): Ve službách archeologie 1/2009, Brno, 22-28.

Kuča, K. 2009: Půdorysné typy sídel. Ground plan types of setlement. In: Hrnčiarová, T., Mackovčin, P., Zvara, I. a kol.: Atlas krajiny České republiky/Landscape Atlas of the Czech Republic. MŽP ČR, VÚKOZ, v.v.i., Praha. Průhonice.

Kuča, K. 2013: Typologie sídel, zásady památkového urbanismu. Hradec Králové.

Kuna, M. – Tomášek, M. 2004: Povrchový průzkum reliéfních útvarů. In. Kuna, M. a kol., 2004: Nedestruktivní archeologie. Praha.

Le Borgne, E. 1955: Susceptibilité magnétique anormale du sol superficiel. Annales de Géophysique 11, 399-419.

Le Borgne, E. 1960: Influence du feu sur les proprietes magnetiques du sol et sur celles du schiste et du granite. Annales de Géophysique 16, 159-196.

Mareš, S. a kol. 1990: Úvod do užité geofyziky. Praha.

Mayer, V. – Andert, D. 2010: Postupy uchování úrodnosti půdy ve výrobně nepříznivých podmínkách. Achritech science 10, 1-10.

Malkovský, Z. – Klč, P. 2011: Výzkum vybraných faktorů a dopadů těžebně-dopravní činnosti na povrch lesní půdy a lesní porosty ve vybraných oblastech národního parku Šumava. Lesnícky časopis – Forestry Journal 57/1, 22-28.

Mazáčková, J. 2012: Militária z hradu Rokštejna v širším středoevropském kontextu. Brno. Rkp. Dizertační práce. Uloženo ÚAM FF MU Brno.

Mazáčková, J. – Doležalová, K. 2012: Stančice, povrchová prospekce a systematické zaměřování zaniklé vsi. Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales XCVII/2, 259-284.

Milo, P. 2015: Geofyzikální prospekce v areálech historických zahrad a parků. In: M. Gojda a kol.: Archeologický výzkum památek zahradního umění. Odborná metodika Národního památkového ústavu, Metodického centra zahradní kultury v Kroměříži. Praha 2015, 44-53.

Navrátil, V. 1985: Výstražný kamenný kříž v Jestřebském lese. Vlastivědný věstník moravský XXXVII, 82-83.

Navrátil, V. 1986: Uspořádání sídla a plužiny – Pramen k dějinám osídlení úzce vymezeného regionu, Historická geografie 25, 53-96.

Navrátil, V. 1986a: K povrchovému průzkumu zaniklých středověkých osad a jejich plužin na jihozápadní Moravě, Historická geografie 25, 201-229.

Navrátil, V. 1998: K lokalizaci zaniklé středověké vsi Falknov (okres Jihlava). Vlastivědný věstník moravský L, 285-289.

Nekuda, V. 1975: Pfaffenschlag. Zaniklá středověká ves u Slavonic. Brno.

Neruda, J. – Simanov, V. 2006: Technika technologie v lesnictví. Brno.

Nováček, K., 1993: Klasifikace povrchových stop po zaniklé těžbě surovin (příspěvek k metodice povrchového průzkumu). Studie z dějin hornictví 23, 7-11.

Plíva, K. 1987: Typologický klasifikační systém ÚHÚL. Brandýs nad Labem.

RBM II: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravice, Pars II Annorum 1253-1310. Ed. J. Emler. Pragae 1882.

Rous, P. 1998: Středověké hornické sídliště neznámého jména u Havlíčkova Brodu na k. ú. Termesivy, Stříbrná Jihlava 1998, 102-115.

Rous, P. 2001: K závěrečné fázi vrcholně středověkého hornictví na Havlíčkobrodsku, Stříbrná Jihlava 2001, 66-81.

Rous, P. 2004: Stříbrorudné hornictví na Havlíčkobrodsku od 13. do 17. století, Archaeologia technica 15, 49-58.

Smetánka, Z. – Klápště, J. 1979: Geodeticko-topografický průzkum zaniklých vesnic. Archeologické rozhledy XXI, 614-631.

Smetánka, Z. – Klápště, J. 1981: Geodeticko-topografický průzkum zaniklých středověkých vsí na Černokostelecku. Památky archeologické LXXII, 416-458.

Ulrich, R et. Al. 2006: Možnosti uplatnění sortimentních technologií ve správě LČR, s.p. Brno, MZLU v Brně.

Ulrich, R. – Janata, P. – Mikita, T. – Klimánek, M., 2010: Využití geografických dat LHP u LČR při plánování, řízení a evidenci výroby dříví těžebně dopravními stroji vybavenými systémem GPS. Závěrečná zpráva výzkumného projektu Grantové služby LČR. Brno. (http://www.lesycr.cz/odborne-rady/granty-a-dotace/Documents/optimalizace_tds_pomoci_gps-web.pdf) – dostupné na Lesy ČR www.lesy.cz

Vařeka, P. 2004: Archeologie středověkého domu, sv.1: Proměny vesnického obydlí v Evropě v průběhu staletí. 6.-15.století. Plzeň.

Večeřa, J. 1937: Domovopis Kněžic u Jihlavy. Jihlava.

Venclová, N. – Křivánek, R. 2008: Nedestruktivní archeologie hutnických areálů. In: Černá, E. – Kuljavceva Hlavová, J. (eds.): Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech 2003-2007, Sborník k životnímu jubileu Zdeňka Smrže, 375-384.

Vokáč, M. - Houzar, S. - Škrdla, P. 2007: Dolování zlata v širším okolí Hor u Předína na západní Moravě: dějiny výzkumů, historie dolování, topografie a archeologie lokalit a přehled geologických poměrů - Goldgewinnung in der breiteren Umgebung von Hory bei Předín in Westmähren: Forschungsgeschichte, Bergbaugeschichte, Topographie und Archäologie der Fundstellen, Übersicht geologischer Verhältnisse, Stříbrná Jihlava - Silberne Stadt Jihlava 2007, 26-55.

Zaoralová, M. 1988: Od husitství k Bílé hoře (Brtnice v majetku Brtnických Valdštejnů), in. Dějiny Brtnice a připojených obcí, ed. Janák, J., Brno, 101-132.

Zimola, D. 2012: Hornická sídliště v okolí Jihlavy podle archeologických pramenů - Mining settlements around Jihlava according to archaeological recources, Archeologické výzkumy na Vysočině 3/2012, 27-57.

Legislativa:

Předpis č. 183/2006 Sb. Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

Předpis č. 334/1992 Sb. Zákon České národní rady o ochraně zemědělského půdního fondu

Předpis č. 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník

Předpis č. 289/1995 Sb. Zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)

Předpis č. 20/1987 Sb. Zákon o státní památkové péči

Předpis č. 13/1997 Sb., Zákon o pozemních komunikacích

Předpis č. 458/2000 Sb. Zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)

Předpis 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (jinak také horní zákon)

Vyhláška MŽP ČR č. 363/1992 Sb., o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru

Aktuální informace k případnému workshopu sledujte na našich FB stránkách

Poslední aktualizace stránek proběhla

22.04.2021 9:48 - přidány odkazy na rozhovory s doc. Hrubým v záložce Workshop a "příručka"
26.08.2020 10:12 - doplněn text u predikce retenčních nádrží
11.7.2020 14:43 - přidána položka Krajinný ráz a územní plánování do karty Workshop a "příručka"
6.7.2020 19:31 - přidána záložka Stav přírodního prostředí ve Wokrshopu a "příručce"
2.7.2020 8:42 - přidáno video s 3D rekonstrukcí vzhledu středověké usedlosti v záložce Antropogenní relikty v zalesněné krajině
30.6.2020 10:22 - přidány fotky do galerie v záložce Antropogenní relikty v zalesněné krajině